Historie mykologie

Afinita k houbám je společným znakem všech tří zemí, které zasahují do regionu Šumavy. Širší zájem o mykologii se tak začal rozvíjet koncem 19. století prostřednictvím sběru hub pro konzumaci a začátkem 20. století vedl k zakládání mykologických spolků. Již v polovině 19. století se na velkých univerzitách v Mnichově, Praze a Vídni začal projevovat velký zájem o přírodovědný výzkum. Později vznikla centra výzkumu také v Českých Budějovicích, Linci, Pasově, Plzni a Řezně. Vzhledem k rozdílné politické historii se neplacený a institucemi podporovaný výzkum vyvíjel velmi rozdílně. Proto je nutné posuzovat jej odlišně.

1. Česká část Šumavy

Bádání v oblasti mykologie se na území projektu (Novohradské hory, Blanský les, širší oblast Šumavy, Český les) věnovalo mnoho lidí a výsledky jejich práce jsou publikované v různých monografiích, sbornících, zprávách z průzkumů a mezinárodních časopisech. Přehled mykologů a jejich publikací z dřívějších dob podává Svrček (1965) a přehled mykoflóry Šumavy i některých dalších publikací podává Holec (2000). Mnoho nálezů nebylo nikdy publikováno a některé se dochovaly jako dokladové položky ve sbírkách. Největší sbírky z tohoto území jsou v Národním muzeu v Praze (PRM), v Herbářových sbírkách Univerzity Karlovy v Praze (PRC) a v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích (CB).

V Novohradských horách výzkum začal až ve 2. pol. 20 stol. a zasloužili se o něj např. Jiří Kubička a Mirko Svrček. Výzkum nabral na intenzitě hlavně v 21. stol. díky Miroslavu Beranovi a spolupracovníkům z Mykologického klubu Jihočeského muzea.

Na Šumavě se patrně jako první mykolog pohyboval August C. J. Corda, který byl autorem šestisvazkového díla Icones fungorum hucusque cognitorum (1837–1854) a také např. „Prachtflora europäischer Schimmelbildungen“ (1839). Později na Šumavě pracovali např. František Bubák, František Fechtner, Karel Kavina, Karel Cejp, Jiří Kubička, Josef Herink, Antonín Příhoda, Mirko Svrček, František Kotlaba a Zdeněk Pouzar. Rozsáhlý průzkum prováděl Jan Holec a intenzivnější výzkum na některých lokalitách např. Miroslav Beran, Anna Lepšová ad.

V Českém lese (včetně Domažlicka) mezi prvními pracoval Václav Melzer, později např. Ivan Charvát, Mirko Svrček, František Kotlaba, Svatopluk Holec a Rostislav Fellner.

Od začátku 21. stol. probíhají průzkumy přírodních rezervací, jejichž výsledky se v posledních letech shromažďují v Nálezové databázi ochrany přírody AOPK a některé nálezy byly publikovány např. v Mykologických listech.

2. Bavorská část Šumavy

Část okresu Řezno ležící východně od Dunaje náleží do území projektu. Zde již v 18. století působil slavný aktivní mykolog a všestranný génius Jacob Christian Schaeffer. Mezi lety 1762 až 1764 zveřejnil čtyřsvazkové dílo Fungorum qui in Bavaria et Palatinatu circa Ratisbonam nascuntur icones, nativis coloribus expressae s četnými kolorovanými ilustracemi (latinsky a německy). Schaefferovi se připisuje první popis následujících druhů: Agaricus sylvaticus, Boletus ferrugineusButyriboletus appendiculatus, Cerioporus squamosus, Chroogomphus rutilus, Clitopilus geminus, Craterellus lutescens, Gomphidius glutinosus, Paralepista flaccida, Russula cyanoxantha, Russula virescens, Russula xerampelina, Tricholoma pardinum/pardalotum. 

Buchtitel Schaeffer
Schmetterlingstramete
outkovka pestrá v díle J. C. Schaeffera, 1762-1764

První skromné údaje o výskytu hub v Bavorském lese se objevily již koncem 19. století (Tubeuf 1887) a později u Killermana (1917 a násl.). Od 60. let 20. století vzrůstá počet návštěv a publikací mykologů (např. B. Jahn 1969). Se založením Národního parku Bavorský les v roce 1970 narůstá i objem znalostí a zájem, zejména díky několika jedinečným oblastem s pralesními strukturami, např. u Velkého Javoru a v regionu Falkensteinu. Pro mykologický výzkum na bavorské straně území projektu jsou jako pionýrská práce ceněny aktivity katedry botaniky Univerzity Řezno, které řídil vedoucí Prof. em. Dr. Andreas Bresinsky a jeho dlouholetý spolupracovník Dr. Helmut Besl († 2013), a to od začátku 80. let až po dílo, které publikoval Luschka (1993). Mykofloristickému výzkumu regionu mezi Řeznem a oblastí kolem Luzného v Národním parku Bavorský les posloužily četné diplomové a disertační práce. Mnoho mykologických prací bylo zveřejněno v odborných časopisech „Regensburger Mykologische Schriften“ a „Hoppea“ vydávaných řezenskou botanickou společností Regensburgische Botanische Gesellschaft založenou v roce 1790. Od roku 2005 byla při správě národního parku zřízena pracovní pozice pro mykologický výzkum. Tím byl položen základ pro intenzivnější mykologické výzkumné projekty jako BIOKLIM (2006, 2016-2017) či BioHolz (2011-2020), přičemž oblasti jejich výzkumu sahaly daleko za hranice národního parku až po Dunaj a ústí Isaru. Více než polovina údajů o výskytu hub v této databázi pochází z mezinárodních významných mykologických výzkumných projektů národního parku. Od roku 2016 probíhají přeshraniční výzkumné projekty v úzké spolupráci s Národním parkem Šumava, např. projekt Silva Gabreta (2016-2019).

Mykologický výzkum se odehrává i na amatérské úrovni. PAGO (Pilzkundliche Arbeitsgemeinschaft Ostbayern, východobavorská mykologická pracovní skupina) je spolek mykologických nadšenců, kteří společně pořádají exkurze, přednášky a mykologická setkání v prostoru Řezno-Horní Falc. V Pasově nabízí přírodovědný spolek Naturwissenschaftlicher Verein v rámci svého programu pravidelné mykologické akce. V oblasti mezi Řeznem a Pasovem působilo také několik mykologických „samotářů“, např. Hansjörg Gaggermeier († 2011), Max Kronfeldner (†) a Heinrich Holzer († 2019), který ve své knize „Fadenwesen“ zvěčnil estetiku hub a fascinaci jimi. Heinrich Holzer byl kromě toho regionálním přispěvatelem Bavorské mykologické společnosti, která od roku 2006 společně s národním parkem uspořádala mnoho mykologických konferencí.

3. Hornorakouská část Šumavy

K historii praktické mykologie v Horním Rakousku je třeba zmínit podrobnou práci, kterou zveřejnil Forstinger (2012). Za počáteční pionýry jsou pak považováni lékař a přírodovědec Karl Schiedermayr z Lince (*1818 †1895) a dále klášterní lékař Ignaz Sigismund Poetsch (*1823 †1884). Město Linec s jeho dnešním Biologickým centrem hraje i v současnosti ústřední roli při mykologickém průzkumu regionu. Již v roce 1947 byla oficiálně založena Mykologická společnost pro Horní Rakousko, jejíž základ položil již v říjnu 1945 pozdější ministr Dr. Hans Frenzel (*1895 †1966). O činnosti spolku hovoří jeho zprávy Mitteilungen der Mykologischen Gesellschaft für Oberösterreich.

Karl Schiedermayr (lékař a přírodovědec). Zakladatel mykologie v Horním Rakousku.

Karl Schiedermayr
Karl Schiedermayr certificate

Karl B. Schiedermayr (* 3. listopadu 1818 Linec; † 29. října 1895 Kirchdorf an der Krems) byl rakouský lékař a botanik.

Roku 1856 navázal kontakt s lékařem a botanikem Ignazem Sigismundem Poetschem, který pocházel z Čech, a společně s ním začal pořizovat systematické záznamy o výtrusných rostlinách na území Horního Rakouska. Zvláště se přitom věnoval řasám a houbám.

V roce 1989 byla Mykologická společnost pro Horní Rakousko (Mykologische Gesellschaft für Oberösterreich) přejmenována na Hornorakouský mykologický spolek (O. Ö. Verein für Pilzkunde). V roce 1995 byl tento spolek úředně rozpuštěn.

Group

Účastníci mykologického pracovního setkání v Langbathsee bei Ebensee. Září 1984 (stojící zleva: Pfaffl, Meidinger, Helm Forstinger, Schüssler, Heuberger, Julia Schüssler, sedící zleva: Pfaffl, Strnad, Helm, Silber, Heuberger fil., Heuberger).

Až do roku 1995 byl vedoucím Mykologické pracovní skupiny (Mykologische Arbeitsgemeninschaft, MYAG) Rudolf Schüssler (*1923 †2010) za asistence své manželky, paní Julie Leiter. Jeho funkci pak na rok převzal Dipl. Ing. Mag. Franz Fölser (*1965 †1996). Zemřel 15. října 1996 po těžké rakovině. Vedení skupiny poté převzal Dipl. Ing. Helmut Schludermann (*1940 †2015). Především velmi naléhal na používání mikroskopu jako důležité pomůcky při určování. Ing. Friedrich Sueti (*1945), který byl již od roku 1964 aktivním členem obou skupin MYAG, převzal vedení v roce 2006. Po něm následoval od roku 2016 poradce Dr. Otto Stoik (*1948), který ji s nadšením a výraznou podporou veřejnosti vede dodnes.

Skupina MYAG jako pracovní skupina při Biologickém centru Linec je skupinou neplacených aktivních kvalifikovaných spolupracovníků. Během večerů zasvěcených určování hub, které se konají vždy jednou za 14 dní od 18 do 21.30 hod., probíhá určování nasbíraných hub s odborným výkladem. K určování přispívají pomůcky jako určovací klíče, mikroskopy a chemikálie. Zajímavé nálezy jsou pak preparovány a zařazeny do fungária.

V zimní části roku probíhají především přednášky, jednou měsíčně pak exkurze do různých typů krajiny Horního Rakouska, prohlubující školení a v průběhu roku několik výstav (v režii Helmuta Pammera) na různých místech Horního Rakouska – všechny tyto aktivity představují zajímavou nabídku pro mykologické nadšence. Skupina MYAG se zapojuje i do nadregionálních projektů, aktuálně například do průzkumu šumavských hub.

Na mykofloristickém průzkumu území projektu se podílejí také někteří členové Rakouské mykologické společnosti prostřednictvím vlastního pátrání a nálezů, jakož i účastí na akcích.

 

Literatura a odkazy:

Bässler C, Karasch P, Hahn C, Holzer H (2011): Die Arten im Nationalpark Bayerischer Wald - Pilze. Sonderband Biologische Vielfalt im Nationalpark Bayerischer Wald 4.1: 21-61.

Forstinger H (2012): Praktizierte Pilzkunde in Oberösterreich. Stapfia 96: 9-44.

Holec J (2000): Mykoflóra Šumavy – základní literární prameny a shrnutí biodiversity makromycetů v nejvýznamnějších biotopech [Mycoflora of the Bohemian Forest – basic literature and biodiversity of macrofungi in the main habitats]. Silva Gabreta 5: 69–82.

Jahn H (1969): Beobachtungen zu holzbewohnenden Pilzen im Böhmerwald. Ber. Bay. Bot. Ges. 41: 73-77.

Killermann S (1917): Trüffeln und andere Hypogäen in Bayern. Kryptogamische Forschungen 1 (2): 78-79.

Luschka N (1993): Die Pilze des Nationalparks Bayerischer Wald im bayerisch-böhmischen Grenzgebirge. Hoppea Bd. 53: 1-363.

Schaeffer JC (1762-1764): Fungorum qui in Bavaria et Palatinatu circa Ratisbonam nascuntur icones, nativis coloribus expressae.

Svrček M (1965): Současný stav mykologického výzkumu Československa [Über den gegenwärtigen Stand der mykofloristischen Durchforschung der Tschechoslowakei]. Česká Mykologie 19 (2): 85–99.

Tubeuf Kv (1887): Mittheilung über einige Feinde des Waldes. Allg. Forst. Jagdzeit. 63: 79-84.

 

Překlad z němčiny (kromě 1. části): Markéta Moudrá