Vybraná stanoviště hub

 

Příklady stanovišť (biotopů)

Zde bychom vám chtěli představit některé reprezentativní biotopy, v nichž houby na Šumavě žijí. Na bavorské straně náleží převážná část území projektu k přírodnímu prostoru Českého a Bavorského lesa. Členění a úplný výklad podle Evropské směrnice o stanovištích (NATURA 2000) by byly pro naše účely příliš složité.

 

1. Biotopy otevřené krajiny

1.1 Rašeliniště

1.2 Druhově bohaté travní porosty, horské pastviny, extenzivně kosené louky

2. Lesy

2.1 Bučiny

2.2 Horské smíšené lesy s bukem, smrkem a jedlí

2.3 Smrkové lesy

2.4 Montánní až alpínské smrkové lesy na kyselých půdách

2.5 Bukovo-habrové lesy a suťové lesy v údolí Dunaje

2.6 Lužní lesy (tvrdé a měkké luhy, smrkové lužní lesy)

2.7 Klečové porosty (keřovitá vegetace s porostem borovice kleče Pinus mugo)

3. Zvláštní stanoviště

3.1 Koprofilní houby na kravském a koňském trusu a na hromadách mrvy

3.2 Spáleniště

4. Tekoucí vody nížinného a horského stupně

4.1 Potoky a strouhy

 

Hochlagen im Bayerischen Wald
vysoké polohy v Bavorském lese    foto: Lukas Haselberger

 

Tvář Bavorsko-českého hraničního pohoří byla po dlouhou dobu utvářena rozlehlou uzavřenou lesnatou krajinou, která ponechávala prostor pro společenstva otevřené krajiny pouze ve vysokých polohách a na zvláštních stanovištích. S pokračujícím osidlováním člověkem docházelo k mýcení velkých lesních oblastí (roden = něm. mýtit, pozn. překl.), o čemž svědčí četné místní názvy zakončené -reut, -reuth, -reutte. Vzhledem k velkoplošnému využívání zejména státních lesů a lesů několika majitelů velkých ploch došlo k výrazné změně původních biotopů fauny, flóry i hub. Mnohé typy lesa byly silně potlačeny nebo již vymizely. Nejprve vznikla druhově bohatá zemědělská krajina s mezemi, pastvinami a loukami, které sloužily k získávání zimní zásoby krmiva pro dobytek chovaný ve stájích. Až do poloviny 80. let minulého století byla původní místní flóra rozšířena v rozsáhlých částech Šumavy. Narůstající intenzifikace zemědělství, aplikace hnoje, vápence, umělých a minerálních hnojiv a zavedení silážování spojené se 6-8 senosečemi v sezóně vedlo k prudkému potlačení druhově bohatých travních porostů. Méně konkurenceschopné rostliny, houby a živočichové zde postupně vymizeli. Zbývající plochy se staly chráněnými biotopy.

 

1. Biotopy otevřené krajiny

1.1 Rašeliniště

Hochmoor
vysokohorská slať v Bavorském lese           foto: Lukas Haselberger

 

Na území projektu se v porovnání s jinými typy krajiny nachází více rašelinišť. Patří k nim vrchoviště, slatiniště, přechodová rašeliniště, rašelinné lesy a lesy v blízkosti bažin. Vrchoviště vznikla na stanovištích, kde po poslední době ledové před více než 12 000 lety došlo na nepropustném podloží k nahromadění vody a následnému zazemnění. Slatě mají přirozeně nízký obsah živin a obývají je rostliny, houby a živočichové, kteří jsou těmto podmínkám přizpůsobeni. Pro všechny typy rašelinišť je charakteristický výskyt různých rašeliníků (Sphagnum spp.).

Kronendach im Moorwald
bříza pýřitá a smrk na Šumavě
foto: Peter Karasch
Sonnentau und Torfmoos in einem Niedermoor
rosnatka okrouhlolistá a rašeliník
foto: Peter Karasch

I mezi houbami existují druhy zcela specializované na slatě. Několik jich najdeme přímo v rašeliníku, některé nesou druhová jména jako „sphagnophila“ nebo „sphagnorum“. Ve slatích se vyskytují také druhy tvořící ektomykorhizu, pokud zde rostou odpovídající partnerské stromy, např. bříza, smrk a borovice.

Galerina sphagnorum
čepičatka rašelinná - Galerina sphagnorum
foto: Peter Karasch
Vielverfärbender Birkenpilz
Kozák barvoměnný (Leccinum variicolor)
upřednostňuje bažinaté půdy s porostem břízy.
foto: Peter Karasch

 

1.2 Druhově bohaté travní porosty, horské pastviny, extenzivně kosené louky

Po skončení poslední doby ledové před asi 12 000 lety vznikly velké luční plochy tundrového charakteru osídlené živočišnými druhy, které se živí rostlinami (býložravci). Lesotvorné druhy stromů si postupně podmanily velké plochy, které se znovu staly travními porosty až zásahem člověka („Rodung“ = mýcení, pozn. překl., srov. -reut, -reuth). Tyto plochy byly buď spásány, nebo jednou až dvakrát ročně sečeny. Po celá staletí až do doby před 60-80 lety byly většinou velmi chudé na živiny, neboť se na nich nepoužívala umělá hnojiva ani velké množství mrvy. Tato forma staré selské krajiny dala vzniknout druhově velmi bohatým, řídkým trávníkům (< 12 kg N/ha), které poskytly životní prostor až 150 různým druhům bylin a trav na jednom hektaru. Vzhledem k tomu, že na každý rostlinný druh připadá v průměru 5-6 druhů hub, lze na druhově bohatém trávníku očekávat několik stovek druhů hub. Čím vyšší je obsah dusíku a živin v půdě, tím menší je druhová rozmanitost až po extrémně druhově chudé intenzivní trávníky.

Nejčastějším typem biotopu na Šumavě jsou druhově bohaté horské smilkové trávníky a horské louky (NATURA 2000).

Primelwiese
Kde brzy na jaře ještě rostou petrklíče, tam lze na podzim najít luční houby.
foto: Gerhard Schuster
Moosreiche Felsfluren
Vlhké rokle s hustými porosty mechu jsou druhově bohatými biotopy hub.
foto: Felix Hampe

 

Ve vysokých polohách Šumavy lze vzhledem ke kratší vegetační době a nadprůměrně většímu počtu drobných selských struktur stále najít poměrně velký podíl druhově bohatých trávníků. Na těchto plochách žijí vzácné rostliny, živočichové a houby. Mnohé druhy jsou zařazeny do červených seznamů. V Deggendorfu byla kvůli velmi vzácným druhům hub v roce 2013 vymezena chráněná oblast „Himmelreich“. V rámci znaleckého posouzení (Kriegelsteiner 2008) bylo na plochách otevřené krajiny a v zalesněných oblastech určeno celkem 630 druhů hub. Jedná se o zástupce hřibotvarých (14 druhů), lupenotvarých vč. holubinkotvarých (305 druhů), břichatek (16 druhů), chorošotvarých (124 druhy), rzí (10 druhů), snětí (3 druhů), vřeckovýtrusných (125 druhů), hub spájivých (1 druh) a hlenek (32 druhy).

Klebrigschwarze Erdzunge
pazoubek mazlavý v chráněné oblasti Himmelreich
foto: Peter Karasch
Stumpfer Saftling
voskovka citronová, Guglöd
foto: Peter Karasch
Wurmförmige Büschelkeule
kyjanka křehká, Guglöd
foto: Peter Karasch
Weißer Wiesenellerling
voskovka panenská, Guglöd
foto: Peter Karasch
Porphyrbrauner Rötling
závojenka šedohnědá na louce, Zwieslerwaldhaus.
foto: Peter Karasch
Papgeiensaftling
Šťavnatky, např. šťavnatka papouščí, jsou ukazatelem cenných,
druhově bohatých trávníků.
foto: Peter Karasch

 

Champignonwiese
Čarodějné kruhy ukazují na druhově bohaté trávníky.               foto: Peter Karasch

 

Pferdekoppel
Mírně hnojené louky ubývají a s nimi i pečárka polní, která se dříve vyskytovala ve velkém množství.
foto: Peter Karasch

 

Korb mit Wiesenchampignons
pečárka polní, Houba roku „Pilz des Jahres“ 2018 v Německu.
foto: Peter Karasch

 

2. Lesy

2.1 Bučiny

Střední Evropa představuje hlavní areál rozšíření buku lesního (Fagus sylvatica). V závislosti na geologických a expozičních podmínkách a místním mikroklimatu se vyvinuly různé typy lesů. Vedle lesnicky utvářených smíšených lesů s bukem, smrkem a jedlí převládají na Šumavě na převážně kyselých půdách bukové lesy s porosty biky lesní a svízelu vonného. Ve vysokých polohách se objevují subalpínské bukové lesy s příměsí javoru klenu (NATURA 2000). V případě buku známe několik stovek druhů hub, které s ním mohou žít v symbióze (ektomykorhiza). Některé z nich jsou vázány pouze na buk, jiné mohou žít i s jinými druhy stromů. Na buk lesní se váže několik stovek druhů hub, ať už se jedná o symbionty, xylobionty nebo druhy rozkládající opad. Runge (1990) zkoumal devět pahýlů buku (cca 100 letých) po dobu šesti let a našel na nich 51 druhů hub.

 

Buchenwald
Bučiny lze na Šumavě najít až do nadmořské výšky přibližně 1 100 m n. m.   foto: Lukas Haselberger

 

Zinnobertäubling
Holubinka sličná je jedním z několika tuctů druhů holubinek vázaných na buk lesní.
foto: Peter Karasch

 

Buk lesní je také hlavním hostitelem troudnatce kopytovitého.

Zunderschwamm
Sporulující troudnatce uvolňují bílý výtrusný prach.   foto: Peter Karasch

 

Tento parazit napadá staré oslabené buky. Vznikají tak cenné biotopové stromy („Metuzalémové“) poskytující útočiště živočichům, kteří vyhledávají dutiny, např. datel, puštík bělavý a kuna lesní. Troudnatec sloužil lidem již v prehistorických dobách jako „podpalovač“ a surovina pro výrobu plstnatého materiálu, z nějž se dodnes vyrábějí klobouky a další části oděvů.

Weste aus Zunderleder
vesta z troudnatce vyrobená v Sedmihradsku      foto: Karoly Mate

 

Zunderbuche
Geotropismus u troudnatce. Po pádu kmene s několikaletými plodnicemi se hymenium znovu orientuje ke středu Země.
foto: Peter Karasch

 

Buchenstachelbart
Korálovec bukový, atraktivní indikátor přirozenosti na zetlelém dřevě buku.   foto: Gerhard Schuster

 

Herbsttrompeten
Stroček trubkovitý je klasickým symbiontem buku lesního a patří k nejlepším jedlým houbám.    foto: Peter Karasch

 

Buchenschleimrübling
Slizečka porcelánová, jeden z nejatraktivnějších fotomotivů podzimního bukového lesa.   foto: Peter Karasch

 

Herbstlicher Buchenwald
V bukových lesích lze najít čerstvé houby i uprostřed mírné zimy.   foto: Gerhard Schuster

 

Austerseitlinge
V přirozených bukových lesích s velkým objemem tlejícího dřeva můžeme najít hlívu ústřičnou.   foto: Peter Karasch

 

Nördlicher Stachelseitling
Šindelovník severský je pralesní relikt, v Německu je považován za druh ohrožený vyhynutím.   foto: Peter Karasch

 

Verbreitungskarte Climacodon septentrionalis
Mapa rozšíření šindelovníku severského (Climacodon septentrionalis) v Německu. Tento druh je v tamním červeném seznamu zařazený jako kriticky ohrožený.
Zdroj: www.pilze-deutschland.de

 

2.2 Horské smíšené lesy s bukem, smrkem a jedlí

V oblastech s relikty starých lesů pralesního charakteru a v lesích obhospodařovaných probírkou lze pozorovat takové lesní struktury, které se mohly vyvíjet bez výsadby hospodářských stromů jako je smrk a tedy v přirozenějším druhovém složení. V závislosti na nadmořské výšce a expozici jsou zde přimíseny borovice lesní, dub, javor klen. V takových lesích najdeme také pionýrské druhy – břízy, jeřáby, vrby a topol osiku. Tyto lesy s bohatou strukturou jsou považovány za mnohem stabilnější vůči vlivům životního prostředí, které jsou mimo možnosti vlivu člověka. V případě, že jeden druh stromu, např. smrk, z 25 % vymizí v důsledku sucha a napadení lýkožroutem, ostatní druhy velmi rychle přirozeně uzavřou vzniklé volné plochy. Lesnický zásah není v přirozených lesních systémech plánovaný, ani potřebný. Přírodní koloběh látek je zásadně ovlivněn houbami. Opadající organický materiál je stovkami druhů postupně přeměňován na živiny dostupné rostlinám. Zásobování stromů zajišťují mykorhizní druhy hub, které jim předávají vodu a v ní rozpuštěné minerály výměnou za sacharidy (cukry).

Mischwald
horský smíšený les v Národním parku Bavorský les u Finsterau   foto: Lukas Haselberger

 

Eselsohr
Ouško kornoutovité vyžaduje přirozené lesy.
foto: Dr. Matthias Theiss

 

Schönfußröhrling
Hřib kříšť lze často najít ve smíšených bukových lesích na kyselých půdách.
foto: Gerhard Schuster

 

Laubholz-Hörnling
Krásnorůžek rohovitý potřebuje tlející dřevo listnatých dřevin, např. břízy a buku.
foto: Felix Hampe

 

Laubmischwald  mit Totholz
Tlející dřevo je pro druhovou rozmanitost v lesích nezbytné.   foto: Gerhard Schuster

 

Tannenstachelbart
Korálovec jedlový je indikátorem přirozenosti a roste pouze na starých silných kmenech jedle bělokoré nebo smrku ztepilého.
foto: Peter Karasch

 

Mandeltäublinge
Holubinka hořkomandlová dobře prospívá ve smíšených lesích s tradičními biotopy.
foto: Felix Hampe

 

Ziegenfußporling
Krásnopórka kozí noha vytváří tzv. reliktní mycelia v selských lesích.
Plošné mýcení obvykle znamená konec pro druhy neschopné rychlého šíření. foto: Petra a Werner Eimann

 

Perlpilz
Muchomůrka růžovka, zvaná také masák, je velmi přizpůsobivá a roste proto téměř ve všech typech lesa, v zahradách a parcích.
foto: Peter Karasch

 

Tannen-Glucke
Kotrč Němcův je kořenový parazit, můžeme jej najít na starých jedincích jedle bělokoré.
foto: Peter Karasch

 

Wilder Hausschwamm
Dřevomorka lesní potřebuje mrtvé dřevo a zachovalé biotopy.
foto: Gerhard Schuster

 

Borkenkäfersukzession
Napadení lýkožroutem podporuje proces zvaný „rewilding“. Rewilding v národním parku, zde u Höllbachu.
foto: Peter Karasch

 

2.3 Smrkové lesy

V době velké změny lesa od konce 19. století byla spotřeba dřeva pro doly, hutě, sklárny a výrobu dřevěného uhlí tak enormní, že v rozsáhlých oblastech střední Evropy byl v monokulturách vysazován rychle rostoucí smrk ztepilý (Picea abies). Od 80. let 20. století začínalo být jasné – a v současnosti bylo potvrzeno - že tento nápad byl v generačním lesnickém projektu chybou. Smrk v monokulturách rostl rychle také proto, že část jeho původních symbiotických hub je velmi přizpůsobivá. Patří k nim např. muchomůrka červená, muchomůrka růžovka, plesňák zápašný, čechratka podvinutá, lakovky, ryzce, hřib hnědý a další hřiby, holubinka hlínožlutá a také hřib smrkový, můžeme je najít prakticky ve všech smrkových lesích. Ve většině lesů se cca 30 let po narušení např. mýcením a po opětovné výsadbě vytvoří stabilnější společenstva hub. Některé druhy asociované se smrkem jsou oblíbenými konzumními houbami, především pak hřib smrkový.

Montaner Fichtenwald
Starší smrkové lesy, které nejsou příliš narušeny obhospodařováním, mohou být na houby velmi bohaté.
foto: Lukas Haselberger

 

Pfifferlingsgruppe
V přirozených smrkových lesích s nízkým obsahem dusíku roste liška obecná stejně hojně jako před staletími.
foto: Peter Karasch

 

Trompetenpfifferliinge
Liška nálevkovitá je ještě hojnější než liška obecná a roste až do období mrazů.
foto: Gerhard Schuster

 

Gallen-Röhrling
Hřib žlučník, zvaný také hořčák, je ve smrkových lesích také hojným druhem a je rozšířený stejně jako hřib smrkový.
foto: Gerhard Schuster

 

Ockertäubling
Holubinku hlínožlutou můžeme potkat v téměř všech smrkových lesích.   foto: Peter Karasch

 

Rotrandporling
Ve smrkových lesích s velkým podílem silných mrtvých kmenů je široce rozšířený troudnatec pásovaný.
foto: Peter Karasch

 

Safranfleischiger Dickfuß
Na lokalitách, kde rostou pavučince, např. pavučinec kozlí, zůstala zachována přirozená společenstva hub.
foto: Peter Karasch

 

Blutender Korkstacheling
Mnohé druhy hub, např. lošákovec palčivý, jsou citlivé vůči dusíku a intenzivnímu mýcení.
foto: Peter Karasch

 

Schweinsohr
Stročkovec kyjovitý býval dříve široce rozšířenou, hojnou a ceněnou tržní houbou.
Vlivem ukládání dusíku a intenzivního lesnictví se tento symbiont smrku stal vzácným.
foto: Peter Karasch

 

2.4 Montánní až alpínské smrkové lesy na kyselých půdách

V lokalitách, kde se smrk vyskytuje přirozeně, tedy nad výškovými polohami, které jsou klimaticky vhodné pro buk, můžeme na kyselém rulovém a žulovém podloží najít typická společenstva hub. V Bavorském lese leží takové lokality např. v regionu Javoru a Ostrého, na Falkensteinu, Roklanu, Luzném a Třístoličníku. Smrk se zde vyskytuje téměř výlučně v monokulturách, doprovází jej jeřáb a příležitostně břízy.

Apfeltäubling
Hezká holubinka jahodová není ve vysokohorských
smrkových lesích Debrníku nijak vzácným druhem.
foto: Peter Karasch
Fichtensteinpilze
Hřib smrkový doprovází své mykorhizní stromy
až na hranici lesa v subalpínských polohách.
foto: Peter Karasch
Königsfliegenpilze
V přirozených horských smrkových lesích, např. na Luzném,
najdeme také muchomůrku královskou.
foto: Dr. Matthias Theiss
Ebereschen-Blattstielschwindling
Špička osiková jeřábová je v Německu raritní druh.
V Bavorsku a na Šumavě byla dosud nalezena pouze ve vysokých
polohách Debrníku na opadaných řapících listů jeřábu.
foto: Peter Karasch
Rotrandporling
V oblastech, kde ve vysokých polohách probíhá sukcese po žíru lýkožrouta, je troudnatec pásovaný dominantním druhem rozkládajícím dřevo.
Připravuje humus pro další generaci stromů, která již vyrůstá.
foto: Peter Karasch

 

Rotrandporlinge
troudnatec pásovaný na Roklanu    foto: Peter Karasch

 

abgestorbene Fichten am Lusen
Na Luzném vyrůstá mezi odumřelými starými stromy nová generace horského lesa.   foto: Lukas Haselberger

 

2.5 Bukovo-habrové lesy a suťové lesy v údolí Dunaje

Západní hranice území projektu probíhá mezi Řeznem a Pasovem až po Linec. V mírných vinařských polohách podél Dunaje, kde se vyskytují příkré skalnaté a suché svahy, se vyvinuly světlé bukovo-habrové lesy a lesy s ušlechtilými listnatými stromy – javorem klenem a lípou. V závislosti na nadmořské výšce zde najdeme všechna přechodová stadia až po bukové a horské smíšené lesy. Lesy, jimž dominují buky a habry, jsou osídleny velmi unikátním společenstvím hub, i když u některých druhů se biotopy překrývají.

Biotopeiche mit Fistulina hepatica
Mocné buky mohou dosahovat stáří 300-700 let.    foto: Gerhard Schuster

 

Leberreischling
Pstřeň dubový žije na dřevu v teplejších polohách.   foto: Gerhard Schuster

 

Eichen-Hainbuchenwald
Suché bukovo-habrové lesy s nízkým obsahem dusíku vykazují velmi bohatou mykoflóru.   foto: Gerhard Schuster

 

Grüner Knollenblätterpilz
Muchomůrka zelená je jedním z nejjedovatějších evropských druhů.
foto: Peter Karasch

 

Orangefuchsiger Raukopf
Pavučinec plyšový je rovněž potenciálně smrtelně jedovatý a v lesích oblasti
Donau-Leiten jej lze najít v bezprostřední blízkosti muchomůrky zelené.
foto: Peter Karasch

 

Rozmanitost hub žijících ve společenství s dubem je podobně bohatá jako v případě buku lesního. S dubem jsou spojeny stovky mykorhizních partnerů, xylobiontů a rozkladačů opadu (saprotrofové).

Orangegelber Scheidenstreifling
muchomůrka šafránová, teplomilný druh              foto: Gerhard Schuster

 

Eichhase
Choroš oříš doprovází buky, stal se velmi vzácným.         foto: Gerhard Schuster

 

Rosenrote Koralle
Kuřátka lososová lze najít u Pasova.       foto: Gerhard Schuster

 

Rosenrote Koralle jung
Mladé plodnice kuřátek lososových ukazují své typické zbarvení. foto: Peter Karasch

 

Hainbuchenwald
Dubové a habrové lesy se často nacházejí na silně osluněných svazích, např. Jochensteiner Hängen u Pasova.    foto: Gerhard Schuster

 

Eichenrotkappe
Křemenáč osikový se stal vzácným druhem, neboť trpí ukládáním dusíku v lesích.      foto: Gerhard Schuster

 

Hainbuchen-Raufuß
Kozák habrový je zatím široce rozšířeným druhem a často jej najdeme v blízkosti habrů.   foto: Peter Karasch

 

Eichenwald
Dubový les na suťovém poli                     foto: Gerhard Schuster

 

Hainbuchentäubling
Holubinka habrová je barevně velmi variabilní. Jedná se o symbiont habru.    foto: Felix Hampe

 

Satansröhrling
Hřib satan je na Šumavě velmi vzácný, neboť upřednostňuje půdy s vysokým obsahem vápníku.    foto: Gerhard Schuster

 

Mosaikschichtpilz
Pevník polokloboukatý je indikátorem přirozenosti, protože k přežití potřebuje staré silné kmeny dubu.    foto: Gerhard Schuster

 

2.6 Lužní lesy (tvrdé a měkké luhy, smrkové lužní lesy)

Na okrajích jezer, potoků a řek a v trvale zamokřených oblastech se vyvinuly tzv. lužní lesy, jež osidlují takové druhy hub, které se těmto podmínkám přizpůsobily. V roli symbiontů a hostitelských stromů zde vystupují olše šedá, olše lepkavá, jasan a vrby. Vzhledem ke ztíženým půdním poměrům se v těchto oblastech mohly vyvinout dlouhověké tradiční biotopy, v nichž se dnes vyskytují mnohé ohrožené druhy.

Lilastieliger Zärtling
Závojenka dvoubarvá je na území Německa raritou. Můžeme ji ještě najít např. na březích řeky Wolfsteiner Ohe.
foto: Peter Karasch

 

Erle mit Kugelschwamm
Starý kmen olše s bolinkou Camarops petersii na břehu řeky Ilz.   foto: Peter Karasch

 

Reichsporiger Kugelschwamm
Bolinka Camarops petersii je v Bavorsku velmi vzácná.
Jediný známý nález na bavorské straně Šumavy pochází z roku 2017 z břehu řeky Ilz u Pasova.
foto: Peter Karasch

 

Weidenfeuerschwamm
Staré vrby jsou pro houby cenným biotopem. Roste zde ohňovec obecný, můžeme jej najít v lužních lesích.
foto: Peter Karasch

 

Trichterförmiger Stielporling
Choroš nálevkovitý byl poprvé objeven teprve roku 2016 v národním parku u Altschönau v bažinaté lokalitě s porostem vrby.
Na území Německa je velmi vzácný a lze jej považovat za indikátor přirozenosti.
foto: Dr. Matthias Theiss

 

Rundspor-Lorchel
Ucháčovec šumavský je extrémně vzácným pralesním reliktem.
Jedinou známou lokalitou s jeho výskytem v Bavorsku je smíšený les protkaný mnoha potoky, částečně také lužního charakteru.
foto: Peter Karasch

 

2.7 Klečové porosty - keřovitá vegetace s porostem borovice kleče (Pinus mugo)

Borovice kleč vytváří na suťových polích a svazích subalpínských zón od 1 100 m často velmi rozlehlá pole, na nichž sněhová pokrývka vydrží až do dubna či května. V Bavorském lese najdeme tyto křovinaté lesy na Luzném a Třístoličníku. Z mykologického hlediska jsou na Šumavě zatím prozkoumány málo, z alpského prostoru však víme, že by se zde mohlo nacházet několik tuctů druhů hub.

Latschen am Lusen
kleč na Luzném v dubnu   foto: Peter Karasch

 

Pokalförmiges Haarbecherchen
Brvenka Lachnellula calyciformis je jedním z několika druhů hub rostoucích na výhoncích kleče, které se objevují již před odtátím sněhu.
foto: Peter Karasch

 

3. Zvláštní stanoviště

3.1 Koprofilní houby na kravském a koňském trusu a na hromadách mrvy

Benderův biotop“ je na německé mykologické scéně dobře zavedeným pojmem pro veškeré pozůstatky po zvířatech, ať už se jedná o hromady mrvy ze stájových chovů nebo trus jelena, srnce či divokého prasete v lesích. Houby si během milionů let podmanily nejrůznější niky a žijí v souladu s přírodou. Některé koprofilní houby se specializují pouze na jeden živočišný druh (např. sviště), jiné jsou široce rozšířené na trusu nejrůznějších býložravců - krav, koní, ovcí a koz. Jejich počet a rozmanitost forem jsou každopádně tak výjimečné, že se někteří mykologové specializují na výzkum přímo této ekologické skupiny hub.

 

Kuhfladen mit Düngerlingen
Rozložení kravského trusu trvá jednu sezónu, zde působí kropenatec.   foto: Peter Karasch

 

Hirschlosung mit Mistborstlingen
Trus jelena s řasnatkami, které se objevují již brzy zjara, Hochschachten.    foto: Peter Karasch

 

Ascozonus auf Mäusekot
Drobná apothecia druhu Ascozonus whoolhopensis se vyvíjejí na myším trusu během odtávání sněhu.    foto: Peter Karasch

 

Kahlköpfe auf Pferdedung
Lysohlávka výkalová (Psilocybe coprophila) upřednostňuje koňský trus.   foto: Peter Karasch

 

Stallmisthaufen mit Bolbitius coprophilus
Na hromadách chlévské mrvy mohou růst tucty koprofilních hub.
foto: Peter Karasch

 

Blasenbecherlinge
Mrva je často osidlována řasnatkami.    foto: Peter Karasch

 

Wildschweinkot-Zärtling
Křehutka výkalová roste výlučně na trusu prasete divokého.   foto: Peter Karasch

 

Narkotischer Tintling
Na trusu nebo mrvě můžeme najít několik tuctů druhů hnojníků, např. hnojník omamný.   foto: Peter Karasch

 

Ascobolus-Sporen
Některé druhy, např. tento hovník ponořený (Ascobolus immersus), mají velmi atraktivní spory s ornamenty.   foto: Peter Karasch

 

3.2 Spáleniště

Obhospodařování lesa vypalováním a výroba dřevěného uhlí k Šumavě patří stejně jako sklářská výroba. Z důvodu ochrany před lesními požáry je tato stará tradice v mnoha oblastech nejen omezena, avšak zcela zakázána. Skutečnost, že stovky druhů mechů, rostlin, hub a živočichů potřebují vypálené plochy s vysokým obsahem minerálů jako svůj životní prostor, nebyla při tomto rozhodnutí zohledněna ani jinak zvážena. Zákaz pálení však jednoznačně znamená ochranu jiných druhů před ohrožením a případným vyhynutím.

Brandstelle mit Kohlentintling
spáleniště s hnojníkem spáleništním       foto: Peter Karasch                                   

 

Kohlentintlinge
Hnojník spáleništní roste pouze na spáleništích.   foto: Peter Karasch  

 

Brandstelle mit Wurzellorchel
spáleniště s kořenitkou nadmutou    foto: Peter Karasch

 

Wurzellorchel
Kořenitky se na spáleništích objevují v roce následujícím po požáru.   foto: Peter Karasch

 

Brandstellen-Wimperlingen
Spálenitka uhelná se vyskytuje na čerstvých spáleništích často již po několika měsících.
foto: Peter Karasch

 

Brandstellen-Wimperlinge
Spálenitka uhelná patří k vřeckovýtrusným houbám.   foto: Peter Karasch

 

4. Tekoucí vody nížinných a montánních stupňů

4.1 Potoky a strouhy

Zejména v lesních oblastech se v pomalu tekoucích potocích, potůčcích a strouhách ukládá velké množství organické hmoty. Bakterie a houby dokáží využít i tento zdroj potravy. Na celém světě je známo více než 3 000 vodních druhů hub. Mnohé z nich jsou mikroskopických rozměrů, některé větší druhy, často vřeckovýtrusné (Ascomycetes) lze od jara pozorovat na větvích a šiškách ležících ve vodě.

Habitat mit Sumpfhaubenpilzen
Pomalu tekoucí i stojaté mělké vody jsou ideálním biotopem pro čapulku bahenní.   foto: Peter Karasch

 

Sumpfhaubenpilz
Čapulka bahenní má citronově žlutou barvu, příležitostně se však vyskytuje i v albinotické formě.
foto: Gerhard Schuster

 

Wuchsort mit Tentakelkeulchen
prameništní svah s míhavkou vodní   foto: Peter Karasch

 

Tentakelkeulchen
Míhavku vodní lze nalézt již brzy na jaře. foto: Petra a Werner Eimann

 

Quellhang mit Backenzahnkreisling
prameništní svah s devětsilem lékařským a vodničkou terčovitou na bukové větvi
foto: Peter Karasch

 

Backenzahnkreisling
Vodničku terčovitou můžete najít již v brzy zjara.
foto: Peter Karasch

 

Trematosphaeria hydrela
Spory vodní tvrdohouby Trematosphaeria hydrela
foto: Andreas Gminder

 

Citovaná literatura:

Krieglsteiner L (2008): Pilzgutachten Himmelreich - Abschlussbericht (unveröffentlichtes Gutachten).

NATURA 2000 (2008): Natura 2000 - Management im Nationalpark Bayerischer Wald. Wissenschaftliche Reihe 17: 1-251.

NATURA 2000 (2018): BAYERISCHES LANDESAMT FÜR UMWELT & BAYERISCHE LANDESANSTALT FÜR WALD UND FORSTWIRTSCHAFT (2018): Handbuch der Lebensraumtypen nach Anhang I der Fauna-Flora-Habitat-Richtlinie in Bayern. – 172 S. + Anlage, Augsburg & Freising-Weihenstephan.

Runge A (1990): Vergleichende Untersuchungen zur Pilzsukzession an Laubholzstümpfen auf Kahlschlägen und im Plenterwald [Comparative investigations of succession of fungi on hardwood stumps in cleared areas and inside of forests]. Zeitschrift für Mykologie 56(1): 151-154

 

Překlad z němčiny: Markéta Moudrá